Lidé Živého Tábora
Postupně představujeme všechny z Živého Tábora, sledujte nás!
Narodil jsem se roku 1976 v Chrudimi, ale po šesti letech jsem se dostal řízením osudu do Tábora, kde žiju dodnes. Po studiích na místním gymnáziu jsem se upsal Jihočeské univerzitě, kterou jsem úspěšně dokončil. Moje profesní dráha měla směřovat do učitelství pro střední školy s aprobací dějepis-latina, náhoda tomu ale chtěla, že na civilní službu jsem zamířil do Centra Auritus věnujícího se osobám závislým na drogách a jejich nejbližším rodinným příslušníkům. Po absolvování civilní služby jsem v Auritu zakotvil a pracoval zde s nadšením až do roku 2021. V roce 2009 jsem získal od Ministerstva zdravotnictví odbornou způsobilost – adiktolog. V roce 2017 jsem kandidoval do sněmovních voleb jako člen Pirátské strany za krajské sdružení Jihočeský kraj a v roce 2018 do komunálních voleb v Táboře jako člen Pirátské strany. V říjnu 2018 jsem se stal zastupitelem a současně i členem Komise sociální a předsedou Komise pro pohledávky (do 4/2021 poté jen člen). Od listopadu 2020 jsem předsedou MS Piráti Tábor. V dubnu 2021 jsem se stal 2. místostarostou Tábora s gescemi správy majetku města a městskými společnostmi Bytes a SLMT. V únoru 2022 jsem jako náhradník získal post krajského zastupitele. Po komunálních volbách 2022 jsem obhájil post 2. místostarosty s gescemi správy majetku města, dopravy a městskou společnosti Bytes. Zůstávám členem Komise sociální a nově jsem byl nominován do Komise pro bezpečnost. Vzhledem ke gesci dopravy jsem byl zvolen předsedou SMOOT, který je objednavatelem MHD Tábor. Živý Tábor vnímám jako rozumné spojení pozitivních lidí s podobnými názory, kde se mísí zkušeností z komunální politiky s novou energií a nápady na lepší život v již tak krásném Táboře.
Narodila jsem se roku 1987 v Pardubicích, ale celé své dětství a dospívání jsem strávila v Táboře. Vystudovala jsem Gymnázium Pierra de Coubertina a následně Mezinárodní politiku a diplomacii na VŠE v Praze. Zájem o problematiku rozvoje a touha pomáhat těm, kteří neměli takové štěstí, aby se narodili v bezpečné, svobodné a bohaté zemi, mě přivedla k práci pro humanitární sekci Člověka v tísni, kde jsem měla na starosti podporu misí v Asii, především v oblasti operativy, logistiky a financí. V současné době jsem na rodičovské dovolené se dvěma malými dcerami. Když jsem se vrátila z Prahy zpět do Tábora a narodila se mi první dcera, začala jsem cítit potřebu přispět ke zlepšování kvality života i ve svém přímém okolí. Proto jsem v roce 2024 spoluzaložila spolek AutoMatky, který má za cíl zlepšit podmínky pro bezpečný a příjemný pohyb po městě pěšky, na kole a městskou hromadnou dopravou. Ze stejného důvodu jsem se připojila i k Živému Táboru, kde sdílíme vizi města, které chrání životní prostředí i zdraví svých obyvatel, nabízí příjemná, klidná a bezpečná veřejná místa pro setkávání lidí všech generací a které brání přírodu před rozrůstáním zástavby jak přímo ve městě, tak na jeho okrajích.
Narodila jsem se v roce 1972 v Praze, kde jsem následně vystudovala Střední průmyslovou školu stavební, obor dopravní stavby. Celý profesní život se pohybuji ve stavebnictví, původně jako stavební technička, v posledních letech se věnuji auditorské činnosti.
V roce 2017 jsem opustila ruch velkoměsta a přestěhovala se na jih Čech. Našla jsem tu klidnější prostředí pro život blízko přírody, a můžu tak cítit osobní spojení s půdou a samotnou podstatu života. Mám zájem o udržitelnost, šetrný přístup k životnímu prostředí a ve volném čase se podílím na organizaci společenských a kulturních akcí.
V roce 2021 jsem se zapojila do předvolební kampaně České pirátské strany a v roce 2022 jsem se stala její členkou. Od roku 2024 působím v předsednictvu Jihočeského kraje Pirátské strany a od roku 2023 jsem také členkou komise Zdravého města Tábor. Aktivně se věnuji práci ve své komunitě, aktuálně budujeme komunitní centrum naší obce – Košic.
Živý Tábor vnímám jako spolupráci lidí se společnými vizemi pro rozvoj města a kvalitu veřejného prostoru. Tábor považuji za dobré místo pro život a ráda bych přispěla k tomu, aby si tuto kvalitu město uchovalo i do budoucna.
Narodil jsem se roku 1972 a v podstatě celý svůj profesní život se zabývám podporou lidí s duševním onemocněním a rozvojem služeb, které by jim mohly být prospěšné. Před 25 lety jsem spoluzaložil neziskovou organizaci FOKUS Tábor. S tím souvisí i moje dlouhodobé zaměření na podporu stabilní a dostatečně široké sítě kvalitní sociálně zdravotní péče pro všechny obyvatele Tábora a okolí. Další oblastí mého zájmu je veřejný prostor, kolo jako přirozený prostředek pohybu po městě, rozšiřování a ochrana městské zeleně i okolní krajiny. Osobně mám rád zajímavá místa, stromy, staré domy, původní řemesla a osudy lidí.
Vize Živého Tábora pro mě obsahuje to důležité – kvalitu života postavenou na rozvoji lidské sounáležitosti, zdravého životního prostředí a odpovědném nakládání s veřejným prostorem.
Narodila jsem se roku 1993 v Táboře a většinu svého dětství strávila v Sezimově Ústí II, kde jsem díky dostupným volnočasovým aktivitám a přírodě doslova za humny prožila naplňující a bezpečné dětství. I proto jsou pro mě možnosti kvalitního trávení volného času a bezpečný pohyb po městě jedním z důležitých témat, která chci v Živém Táboře rozvíjet.
Po absolvování místního gymnázia jsem se odstěhovala do Prahy, kde jsem vystudovala češtinu a francouzštinu. Následně jsem začala učit češtinu děti a mládež s migrační zkušeností a angažovat se v organizaci Konsent zabývající se prevencí sexuálního násilí a podporou sexuální a vztahové výchovy. Od roku 2021 vedu také malé nakladatelství Incipit.
S narozením dcery jsem pocítila silnou potřebu komunity a nabízel se návrat do rodného města. Vzájemná podpora a inspirace v rámci menších i větších kolektivů je podle mě podmínka pro to, aby mohl člověk žít důstojně a naplněně. I to je důvod, proč jsem se po svém návratu připojila k Živému Táboru, jehož vizí je mimo jiné právě podpora sousedských a svépomocných aktivit a projektů.
Narodil jsem se v roce 1998 v Praze. Základní školu jsem vychodil v Bechyni a v Táboře. V Táboře jsem také absolvoval francouzskou sekci na Gymnáziu Pierra de Coubertina. Během tohoto studia jsem strávil rok ve francouzském Rennes. Dále jsem studoval italskou filologii a religionistiku v Praze, absolvoval stáže v Římě a Padově a nyní studuji sociální politiku v Brně. Poslední dva roky jsem se živil jako pracovník v sociálních službách. Od voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2025 pracuji jako asistent zelené poslankyně Ireny Ferčíkové Konečné. Od roku 2023 jsem byl ve vedení spolku Mladí zelení, mládežnické organizace Strany zelených, a v letech 2024 a 2025 jsem byl jeho spolumluvčím. V Táboře se angažuji především jako předseda místní zelené základní organizace a jako produkční festivalu Tabook. Před několika lety jsem také spolu se skupinou přátel inicioval každotýdenní společné vaření studentů pro lidi bez domova.
Narodila jsem se roku 1973, vystudovala francouzskou filologii a v roce 2000 jsem se svým mužem Jurajem založila nakladatelství knih pro děti Baobab. V roce 2007 jsem se přestěhovala s rodinou do Tábora, kde jsem několik let spoluprovozovala knihkupectví a galerii Baobab. V Táboře jsem od začátku svého působení organizovala každoroční festival pro děti Baobabí léto a v roce 2013 jsem založila festival malých nakladatelství Tabook, který se stal jednou z nejvýznamnějších kulturních událostí táborského podzimu. Píšu knihy pro děti, poezii, scénáře, písňové texty, úvahy pro rozhlasovou stanici Vltava a různé časopisy, překládám z francouzštiny a organizuju nejrůznější kulturní akce. Působím také ve školské radě základní církevní školy Orbis Pictus a spoluorganizuji Sousedskou univerzitu Septem Artes a pěvecký sbor Žas. Několik let jsem také pracovala v kulturní komisi města Tábor, kam jsem byla nominovaná za hnutí Jinak!.
Ráda bych, abychom v Táboře měli dostatečné zázemí pro pořádání kulturních akcí: pořádný multifunkční sál, velkou a moderní knihovnu, skvělé galerie. Také bych ráda, aby se kultura neprovozovala jen na táborském náměstí, ale byla součástí každodenního života všech jeho obyvatel.
Narodila jsem se roku 1977 v Táboře. Studovala jsem školu managementu a služeb, Vyšší odbornou školu hereckou a Specializaci v pedagogice. Žila jsem v USA a na Mallorce. Jsem učitelka, speciální pedagožka a lektorka a dlouhodobě se věnuju tématům moderní pedagogiky a inkluzivního vzdělávání. Do širšího povědomí jsem se dostala díky originální nástěnce o Chybě, jež vzbudila zájem médií i veřejnosti. Mým ústředním profesním tématem je motto „Úspěch pro každého žáka“. Živý Tábor má potenciál rozvíjet město ve všech oblastech. Chci přispět svými zkušenostmi ze školství, kultury a sociální politiky. Chci pomáhat sociálně znevýhodněným dětem a podporovat růst prostředí, kde má každý šanci na lepší budoucnost.
Narodila jsem se roku 1993 v Táboře, kde také momentálně s rodinou žiji. Přestože jsem většinu dětství prožila v Sezimově Ústí I a adolescentní léta v Košicích u Soběslavi, cítila jsem se vždy spíše jako Táboračka. Léta strávená dojížděním do škol, za kulturou a koníčky formovala moje rozhodnutí vystudovat architekturu na ČVUT, což mi dalo možnost svoje okolí výrazněji ovlivňovat a plánovat.
V letech 2017–2023 jsem byla spolupořadatelkou Dnů architektury v Táboře, zaměřených na procházky pojmenovávající lokální specifika za přizvání odborníků. Ve spolupráci se spolkem Liška Košice jsme obnovili zaniklé polní cesty, abychom obci navrátili původní krajinný ráz. Od roku 2019 jsem členkou spolku Živá vila, který zachraňuje funkcionalistickou Kralovu vilu v Prachaticích. V současnosti působím také v okrašlovacím spolku AutoMatky. Ten si klade za cíl vyzdvihávat městotvorná témata prostřednictvím přednášek, procházek nebo formou taktického urbanismu.
Jmenuju se Kamila Zadražilová a jsem táborská rodačka. Ačkoliv jsem během svého dětství a studií žila mimo naše město, Tábor si mě zavolal nazpět. Založila jsem tady rodinu a celý svůj profesní život trávím v Táboře. Živím se jako reklamační technička ve firmě obchodující se stavebním kováním. Mluvím německy, mám dva dospělé syny, se kterými moc ráda trávím čas, ať už na cestách, nebo při úplně obyčejném nedělním vaření.
Narodila jsem se v Táboře a celý život zde žiju. Je to město, které považuji za svůj domov, a záleží mi na tom, jak se v něm žije dnes a jak se v něm bude žít i v dalších letech. Profesně se věnuji vzdělávání pracovníků v oblasti sociálních služeb, což je obor, který bude vzhledem k demografickému vývoji stále důležitější a zaslouží si dlouhodobou pozornost i podporu. Považuji za důležité, aby Tábor dokázal reagovat na proměny, které město čekají. Aby byl místem, kde mají mladé rodiny motivaci zůstat především díky pracovním příležitostem a dostupnému bydlení. A zároveň městem, které myslí i na stárnutí svých obyvatel a dokáže nabídnout podporu a péči, zejména v domácím prostředí, kde chce většina lidí zůstat co nejdéle. V posledních letech stále silněji cítím změny ve společnosti a atmosféru kolem nás. Není mi to lhostejné a myslím si, že nestačí jen přihlížet. I malé kroky mohou mít smysl, pokud člověk cítí odpovědnost za místo, kde žije, a je ochoten se zapojit. Záleží mi na tom, aby se v Táboře dobře žilo ve všech jeho částech a aby se lidé dokázali vnímat jako součást jednoho města. Smysl vidím ve spolupráci, vzájemnosti a ochotě přemýšlet o tom, jak společně vytvářet prostředí, ve kterém se bude dobře žít dnes i v budoucnu.
Narodil jsem se roku 1989 v Táboře a také jsem tu vystudoval. Nyní pracuju jako energetik a vychovávám děti. Jako jednotlivec chci poukazovat na detaily našeho soužití ve městě, protože věřím, že důslednost péče o veřejný prostor má zásadní vliv na prožitek z každého dne.
V rámci svého působení v Živém Táboře bych se rád zaměřil na konkrétní místa ve městě, která dobře znám a jejichž stav nikdo desítky let neřeší. Chtěl bych, aby pěší a cyklo doprava nebyla považována za méně důležitou a abychom se mohli pohybovat městem bezpečně a plynule, aby péče o veřejný prostor byla komunikována jako základní role města a rád bych nabídl své profesní zkušenosti k odhodlanějšímu plánování v oblasti využití energií. Živý Tábor vnímám jako společnost lidí, kterým záleží na druhých, a to je společnost, ve které chci žít.
Narodila jsem se v roce 1983 v Táboře a vyrůstala v Sezimově Ústí II. Po maturitě na Gymnáziu Pierra de Coubertina jsem vystudovala učitelství anglického a německého jazyka na Pedagogické fakultě v Brně, kde jsem nakonec strávila dvanáct let svého života – učila jsem na místním gymnáziu a založila zde rodinu. V roce 2014 jsem se po narození dcery vrátila do Tábora a od roku 2016 působím jako učitelka jazyků na Gymnáziu Pierra de Coubertina a zároveň se aktivně zapojuji do kulturního dění. Jsem produkční festivalu Tabook a členkou organizačního týmu festivalu Bottled Alive. Přála bych si, aby v Táboře vznikly prostory, kde můžou děti a dospívající smysluplně trávit čas a setkávat se se svými vrstevníky. Stejně tak mi záleží i na tom, aby město podporovalo kulturní aktivity a pečovalo o veřejný prostor.
Narodil jsem se roku 1984 a dětství prožil v Sezimově Ústí. Po letech strávených kromě jiného studiem a prací v Praze jsem se i s rodinou usadil v Táboře, protože jsem chtěl, aby moje děti vyrůstaly v prostředí, kde je všechno blíž – lidé, škola, příroda i každodenní život.
Jsem architekt a ve své práci se věnuji převážně rekonstrukcím domů a přestavbám různých budov na bydlení, ve městě i na venkově, nejen okolo Tábora. Baví mě hledat nové využití pro místa, která už mají svůj příběh, a pracovat s nimi citlivě, s pokorou a respektem k jejich historii i okolí. Práce s tím, co už existuje, mi dává smysl jako udržitelný způsob rozvoje a přirozená forma „upcyklace“ města a vesnice.
Dlouhodobě spolupracuji s Městskou knihovnou v Táboře a okrajově se podílím na kulturních akcích jako jsou festivaly Tabook, Bottled Alive nebo Dny architektury.
Z vlastní zkušenosti vím, že dobré místo k životu nevzniká jen na papíře, ale každodenními drobnými rozhodnutími. Jsem přesvědčený, že koncept patnáctiminutového města není prázdná fráze, ale praktický způsob, jak zlepšit každodenní život obyvatel, a proto mám blízko k myšlence města, kde se dá většina věcí vyřídit pěšky, na kole nebo s krátkým dojezdem a kde se lidé navzájem znají.