Kdo z Živého Tábora kandiduje v roce 2026?
KANDIDÁTNÍ LISTINA č.7 SE PŘEDSTAVUJE
Mgr. Martin Mareda
Mgr. Vítězslav Dohnal
Mgr. Linda Štencová
Jan Příbramský, DiS.
Mgr. Eva Staněk
Miroslav Vosyka
Ing. Adéla Doušová
Bc. Jan Mácha
Josef Rehek Horváth
Mgr. František Švadlena
Mgr. Tereza Horváthová
Mgr. Václav Klecanda
Ing. arch. Vít Markvart
Mgr. BcA. Pavla Weinzettel
Mgr. Bc. Denisa Tichá
Bc. Tadeáš Vangelov
Mgr. Natálie Němcová
Jindra Justová
Mgr. Pavel Doucha
Petra Hlavová Kosová
Mgr. Karel Novák
Ing. Mgr. Lucie Šebánková
MUDr. Jonáš Kolibík
Mgr. Monika Macáková
PhDr. Zdeněk Vybíral, Ph.D.
MUDr. Jaroslav Vrba
MUDr. Eva Prošková
Narodil jsem se roku 1976 v Chrudimi, ale po šesti letech jsem se dostal řízením osudu do Tábora, kde žiju dodnes. Po studiích na místním gymnáziu jsem se upsal Jihočeské univerzitě, kterou jsem úspěšně dokončil. Moje profesní dráha měla směřovat do učitelství pro střední školy s aprobací dějepis-latina, náhoda tomu ale chtěla, že na civilní službu jsem zamířil do Centra Auritus věnujícího se osobám závislým na drogách a jejich nejbližším rodinným příslušníkům. Po absolvování civilní služby jsem v Auritu zakotvil a pracoval zde s nadšením až do roku 2021. V roce 2009 jsem získal od Ministerstva zdravotnictví odbornou způsobilost – adiktolog.
V roce 2017 jsem kandidoval do sněmovních voleb jako člen Pirátské strany za krajské sdružení Jihočeský kraj a v roce 2018 do komunálních voleb v Táboře jako člen Pirátské strany. V říjnu 2018 jsem se stal zastupitelem a současně i členem Komise sociální a předsedou Komise pro pohledávky (do 4/2021 poté jen člen). Od listopadu 2020 jsem předsedou MS Piráti Tábor. V dubnu 2021 jsem se stal 2. místostarostou Tábora s gescemi správy majetku města a městskými společnostmi Bytes a SLMT. V únoru 2022 jsem jako náhradník získal post krajského zastupitele.
Po komunálních volbách 2022 jsem obhájil post 2. místostarosty s gescemi správy majetku města, dopravy a městskou společnosti Bytes. Zůstávám členem Komise sociální a nově jsem byl nominován do Komise pro bezpečnost. Vzhledem ke gesci dopravy jsem byl zvolen předsedou SMOOT, který je objednavatelem MHD Tábor.
Živý Tábor vnímám jako rozumné spojení pozitivních lidí s podobnými názory, kde se mísí zkušeností z komunální politiky s novou energií a nápady na lepší život v již tak krásném Táboře.
Narodil jsem se v Krnově. Absolvoval jsem Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Rožnově pod Radhoštěm a pak Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.
Od roku 2008 se živím jako advokát. Ve své praxi se dlouhodobě zaměřuju zejména na správní, stavební a občanské právo. Věřím, že mé zkušenosti ve stavebních věcech, územním plánování a poskytování právní pomoci samosprávám by mohly být užitečné i pro Tábor.
V letech 1995 až 2003 jsem pracoval jako právník v Ekologickém právním servisu. Od roku 2003 působím v Pro bono alianci, kde se podílím zejména na projektech zaměřených na zvyšování dostupnosti právních služeb a právního povědomí. Podílím se na odborném vzdělávání právníků, úředníků i studentů právnických fakult (projekt Škola lidských práv).
Za dlouhodobý odborný přínos v této oblasti jsem obdržel v roce 2020 ocenění Právník roku v kategorii Pro bono a v roce 2023 cenu Alice Garrigue Masarykové. V lednu letošního roku mě prezident republiky nominoval na funkci ombudsmana. Přestože jsem získal nejlepší hodnocení odborné komise, Poslanecká sněmovna dala přednost jiné kandidátce.
V Táboře žiju od roku 2000. Přistěhoval jsem se 1. dubna a zdá se, že to byl nejen dobrý aprílový vtip, ale i životní rozhodnutí. Bydlel jsem v Čelkovicích, potom ve Vilové čtvrti a pak více než 10 let na Starém městě. A nyní jsem se od října loňského roku vrátil zpět do Čelkovic.
V Táboře se od počátku zapojuju do veřejného života. Podílel jsem se na přípravě referenda o silnici přes botanickou zahradu, byl jsem členem kontrolního výboru zastupitelstva města. Díky mému projektu Právníci v ulici mohli táborští diskutovat např. s Pavlem Rychetským, Josefem Baxou nebo Kateřinou Šimáčkovou. Během covidové krize jsem organizoval podporu pro místní živnostníky a zdravotníky a také sbírky na podporu služeb zdejších neziskových organizací (projekty Daruji Tábor! a Táborské povzbuzenka). Za tyto i další aktivity při rozvoji občanské společnosti jsem v roce 2021 získal cenu města Tábor.
Byl jsem členem správní rady komunitní organizace CheironT a posledních několik let se snažím ve stejné funkci pomáhat organizaci Fokus Tábor. Organizuju charitativní pochod Padesátka o duši, který v letošním roce vynesl na podporu služeb pro duševní zdraví více než 130 tis. Kč.
Chtěl bych přispět k tomu, aby Tábor byl přívětivým a moderním městem. Městem, které staví na dovednostech, schopnostech a iniciativě svých lidí, podporuje jejich aktivity, promyšleně reaguje na rychle se měnící svět a také pomáhá těm, kdo měli v životě méně štěstí.
Narodila jsem se roku 1993 v Táboře a většinu svého dětství strávila v Sezimově Ústí II, kde jsem díky dostupným volnočasovým aktivitám a přírodě doslova za humny prožila naplňující a bezpečné dětství. I proto jsou pro mě možnosti kvalitního trávení volného času a bezpečný pohyb po městě jedním z důležitých témat, která chci v Živém Táboře rozvíjet.
Po absolvování místního gymnázia jsem se odstěhovala do Prahy, kde jsem vystudovala češtinu a francouzštinu. Následně jsem začala učit češtinu děti a mládež s migrační zkušeností a angažovat se v organizaci Konsent zabývající se prevencí sexuálního násilí a podporou sexuální a vztahové výchovy. Od roku 2021 vedu také malé nakladatelství Incipit.
S narozením dcery jsem pocítila silnou potřebu komunity a nabízel se návrat do rodného města. Vzájemná podpora a inspirace v rámci menších i větších kolektivů je podle mě podmínka pro to, aby mohl člověk žít důstojně a naplněně. I to je důvod, proč jsem se po svém návratu připojila k Živému Táboru, jehož vizí je mimo jiné právě podpora sousedských a svépomocných aktivit a projektů.
Narodil jsem se v roce 1984 v Táboře a žiju zde dodnes. Po dokončení Střední průmyslové školy v Táboře jsem vystudoval informační systémy na vyšší odborné škole v Písku. Profesně jsem začínal jako manažer kvality a postupně jsem zakotvil jako vedoucí výroby a IT u předního výrobce zvukových izolací zde v Táboře.
Do komunální politiky jsem poprvé vstoupil v roce 2018, kdy jsem kandidoval v komunálních volbách a stal se neuvolněným členem rady města a členem Komise bezpečnosti. Od listopadu 2020 působím jako místopředseda místního sdružení Piráti Tábor. V roce 2022 jsem znovu kandidoval do zastupitelstva a v létě 2023 jsem se opět stal neuvolněným členem Rady města Tábor, kde působím dodnes. Zároveň jsem členem Komise dopravní při Radě města.
Živý Tábor vnímám jako spojení lidí, kterým není lhostejné, jak naše město vypadá, jak funguje a jak se v něm lidem žije. Je pro mě důležité, aby se Tábor rozvíjel rozumně, otevřeně a s ohledem na každodenní potřeby obyvatel – od dopravy a veřejného prostoru přes bezpečnost až po efektivní fungování města a jeho organizací. Chtěl bych přispět zejména svými zkušenostmi z řízení výroby, kvality, IT a praktického provozu. Věřím, že město má fungovat srozumitelně, hospodárně a předvídatelně, ale zároveň nesmí ztratit lidský rozměr. Tábor je pro mě domov a záleží mi na tom, aby byl dobrým místem k životu pro všechny generace.
Narodila jsem se v Táboře, dětství jsem strávila na Blanickém předměstí a na Maredově vrchu kolem základní školy. Později se můj svět rozšířil na Staré Město a do Holečkových sadů díky skautskému oddílu. Středoškolská léta na gymnáziu mám zase spojená s možnostmi, které v každém ročním období nabízí Jordán.
Vystudovala jsem archivnictví v Olomouci a knihovnictví v Praze. Svou profesní dráhu jsem spojila nejprve s Městskou knihovnou v Praze, kde jsem vedla projekt digitalizace historických knih, a následně s Městskou knihovnou v Táboře, kterou jsem dvanáct let směřovala jako její ředitelka. V Táboře dlouhodobě podporuji Domácí hospic Jordán z pozice členky dozorčí rady. Dříve jsem působila v komisi rady města pro výchovu a vzdělávání, do které mě nominovali Piráti, a patřím také do komunity táborské římskokatolické farnosti. Můj život je zásadně ovlivněn skautingem. Naučil mě vytrvalosti i odolnosti, přinesl mi pevná přátelství, životní inspiraci a věnovala jsem mu nepočítaně dobrovolnických hodin, ať už pro táborské oddíly nebo v rámci skautského vzdělávání dospělých. Mám to štěstí, že se od podzimu 2025 mohu skautské myšlence věnovat profesionálně – působím jako místostarostka a zástupkyně statutárního orgánu Junáka – českého skauta, největší dětské organizace v ČR. Mezi mé hlavní agendy zde patří strategická témata, jako je kvalitní výchova pro budoucnost a environmentální výzvy dneška.
Právě tyto zkušenosti – z vedení velké neziskové organizace i městské kulturní instituce – chci nyní nabídnout Táboru. Naše město vnímám jako prostor, který má dávat stabilní zázemí kultuře, spolkům a neformálnímu vzdělávání. Záleží mi na tom, aby radnice podporovala odvážné vize opřené o zkušenosti odborníků a praxi vyzkoušenou v jiných městech. Přeju si, aby město a lidé v něm dokázali smysluplně využívat moderní technologie a jejich nástroje tak, aby nám všem zbývalo více času a prostoru věnovat se živým komunitám, kolektivům i jednotlivcům.
Narodil jsem se roku 1989 v Táboře a také jsem tu vystudoval. Nyní pracuju jako energetik a vychovávám děti. Jako jednotlivec chci poukazovat na detaily našeho soužití ve městě, protože věřím, že důslednost péče o veřejný prostor má zásadní vliv na prožitek z každého dne.
V rámci svého působení v Živém Táboře bych se rád zaměřil na konkrétní místa ve městě, která dobře znám a jejichž stav nikdo desítky let neřeší. Chtěl bych, aby pěší a cyklo doprava nebyla považována za méně důležitou a abychom se mohli pohybovat městem bezpečně a plynule, aby péče o veřejný prostor byla komunikována jako základní role města a rád bych nabídl své profesní zkušenosti k odhodlanějšímu plánování v oblasti využití energií. Živý Tábor vnímám jako společnost lidí, kterým záleží na druhých, a to je společnost, ve které chci žít.
Narodila jsem se roku 1987 v Pardubicích, ale celé své dětství a dospívání jsem strávila v Táboře. Vystudovala jsem Gymnázium Pierra de Coubertina a následně Mezinárodní politiku a diplomacii na VŠE v Praze. Zájem o problematiku rozvoje a touha pomáhat těm, kteří neměli takové štěstí, aby se narodili v bezpečné, svobodné a bohaté zemi, mě přivedla k práci pro humanitární sekci Člověka v tísni, kde jsem měla na starosti podporu misí v Asii, především v oblasti operativy, logistiky a financí. V současné době jsem na rodičovské dovolené se dvěma malými dcerami.
Když jsem se vrátila z Prahy zpět do Tábora a narodila se mi první dcera, začala jsem cítit potřebu přispět ke zlepšování kvality života i ve svém přímém okolí. Proto jsem v roce 2024 spoluzaložila spolek AutoMatky, který má za cíl zlepšit podmínky pro bezpečný a příjemný pohyb po městě pěšky, na kole a městskou hromadnou dopravou.
Ze stejného důvodu jsem se připojila i k Živému Táboru, kde sdílíme vizi města, které chrání životní prostředí i zdraví svých obyvatel, nabízí příjemná, klidná a bezpečná veřejná místa pro setkávání lidí všech generací a které brání přírodu před rozrůstáním zástavby jak přímo ve městě, tak na jeho okrajích.
Narodil jsem se roku 1972 a v podstatě celý svůj profesní život se zabývám podporou lidí s duševním onemocněním a rozvojem služeb, které by jim mohly být prospěšné. Před 25 lety jsem spoluzaložil neziskovou organizaci FOKUS Tábor.
S tím souvisí i moje dlouhodobé zaměření na podporu stabilní a dostatečně široké sítě kvalitní sociálně zdravotní péče pro všechny obyvatele Tábora a okolí. Další oblastí mého zájmu je veřejný prostor, kolo jako přirozený prostředek pohybu po městě, rozšiřování a ochrana městské zeleně i okolní krajiny. Osobně mám rád zajímavá místa, stromy, staré domy, původní řemesla a osudy lidí.
Vize Živého Tábora pro mě obsahuje to důležité – kvalitu života postavenou na rozvoji lidské sounáležitosti, zdravého životního prostředí a odpovědném nakládání s veřejným prostorem.
Narodil jsem se v roce 1998 v Praze. Základní školu jsem vychodil v Bechyni a v Táboře. V Táboře jsem také absolvoval francouzskou sekci na Gymnáziu Pierra de Coubertina. Během tohoto studia jsem strávil rok ve francouzském Rennes. Dále jsem studoval italskou filologii a religionistiku v Praze, absolvoval stáže v Římě a Padově a nyní studuji sociální politiku v Brně. Poslední dva roky jsem se živil jako pracovník v sociálních službách. Od voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2025 pracuji jako asistent zelené poslankyně Ireny Ferčíkové Konečné. Od roku 2023 jsem byl ve vedení spolku Mladí zelení, mládežnické organizace Strany zelených, a v letech 2024 a 2025 jsem byl jeho spolumluvčím. V Táboře se angažuji především jako předseda místní zelené základní organizace a jako produkční festivalu Tabook. Před několika lety jsem také spolu se skupinou přátel inicioval každotýdenní společné vaření studentů pro lidi bez domova.
Narodil jsem se v Táboře. Dětství jsem prožil v obci Stádlec. Absolvoval jsem táborské gymnázium a poté Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Jsem ženatý. Mám dva syny. V Táboře žiji trvale od roku 2008. Jako advokát se ve své praxi zaměřuji na občanské a trestní právo. Pokud to jde, dávám v občanskoprávních sporech přednost nalezení smírného řešení před zdlouhavými a často pro strany psychicky a finančně vyčerpávajícími soudními řízeními.
Jsem spolupořadatelem hudebního festivalu Mighty Sounds, který navštěvují každý rok tisíce lidí z celého světa. Od roku 2017 jsem místopředsedou asociace pořadatelů hudebních festivalů FESTAS - festivalová asociace z.s.
Jsem členem správní rady komunitního centra Cheiron T, o.p.s., které se zaměřuje na poskytování nízkoprahových sociálních služeb a podporu samostatnosti dětí, mládeže i celých rodin v Táboře a okolí. Jsem rovněž členem kontrolního výboru města, kde jsem měl na starosti mj. kontrolu pachtovních smluv se zemědělci hospodařícími na cca 400 hektarech městských pozemků. Díky naší kontrole došlo k významné revizi těchto smluv ve směru k udržitelnému hospodaření a zvýšení výnosů z pachtovného pro město. Od roku 2024 jsem také členem dozorčí rady spol. Správa lesů města Tábora s.r.o.
Chci podporovat političky a politiky, kteří to myslí s Táborem dobře a usilují o to, aby byl vstřícným a rozvíjejícím se městem. Zásadní je pro mě sociální stabilita a finančně dostupný život v Táboře i pro lidi s nižšími příjmy či v nelehkých životních situacích. Za svou prioritu považuji podporu kultury, která není jen mainstreamová. Stejně tak je pro mě důležitý rozvoj volně přístupných sportovišť pro širokou veřejnost. Rád bych také přispěl k otevření města okolní krajině pomocí nových stezek a zasadil se o to, aby naše parky a okolní příroda byly odolnější vůči změně klimatu.
Narodila jsem se roku 1973, vystudovala francouzskou filologii a v roce 2000 jsem se svým mužem Jurajem založila nakladatelství knih pro děti Baobab. V roce 2007 jsem se přestěhovala s rodinou do Tábora, kde jsem několik let spoluprovozovala knihkupectví a galerii Baobab. V Táboře jsem od začátku svého působení organizovala každoroční festival pro děti Baobabí léto a v roce 2013 jsem založila festival malých nakladatelství Tabook, který se stal jednou z nejvýznamnějších kulturních událostí táborského podzimu. Píšu knihy pro děti, poezii, scénáře, písňové texty, úvahy pro rozhlasovou stanici Vltava a různé časopisy, překládám z francouzštiny a organizuju nejrůznější kulturní akce. Působím také ve školské radě základní církevní školy Orbis Pictus a spoluorganizuji Sousedskou univerzitu Septem Artes a pěvecký sbor Žas. Několik let jsem také pracovala v kulturní komisi města Tábor, kam jsem byla nominovaná za hnutí Jinak!.
Ráda bych, abychom v Táboře měli dostatečné zázemí pro pořádání kulturních akcí: pořádný multifunkční sál, velkou a moderní knihovnu, skvělé galerie. Také bych ráda, aby se kultura neprovozovala jen na táborském náměstí, ale byla součástí každodenního života všech jeho obyvatel.
Pochází z Tábora, kde vystudoval gymnázium. Posléze, zaujat počítači, pokračoval ve studiích na Mat-Fyz fakultě Univerzity Karlovy, kde získal magisterský titul. V průběhu studia se specializoval na vývoj softwarových systémů a později počítačovou grafiku.
V rámci studií pracoval na několika zajímavých projektech, mimo jiné i na balíku software pro zpracování medicínských dat. V komerční sféře prošel několika firmami jako programátor na volné noze, kterým je doteď.
Angažuje se v aktivitách souvisejících s svobodným a otevřeným (opensource) softwarem a to především pro školská zařízení. Je fascinován DIY kulturou, zajímavými lidmi, projekty a nápady. Odmítá konzumní způsob života a status quo současné společnosti. Rád se projede na kole nebo na motorce a vůbec různých (nejraději elektrických) vozidlech. V zimě pak na snowboardu nebo na klouzačce.
Motto: „Nemám rád, když lidé slouží strojům místo toho, aby stroje sloužily lidem“
Narodil jsem se roku 1984 a dětství prožil v Sezimově Ústí. Po letech strávených kromě jiného studiem a prací v Praze jsem se i s rodinou usadil v Táboře, protože jsem chtěl, aby moje děti vyrůstaly v prostředí, kde je všechno blíž – lidé, škola, příroda i každodenní život.
Jsem architekt a ve své práci se věnuji převážně rekonstrukcím domů a přestavbám různých budov na bydlení, ve městě i na venkově, nejen okolo Tábora. Baví mě hledat nové využití pro místa, která už mají svůj příběh, a pracovat s nimi citlivě, s pokorou a respektem k jejich historii i okolí. Práce s tím, co už existuje, mi dává smysl jako udržitelný způsob rozvoje a přirozená forma „upcyklace“ města a vesnice.
Dlouhodobě spolupracuji s Městskou knihovnou v Táboře a okrajově se podílím na kulturních akcích jako jsou festivaly Tabook, Bottled Alive nebo Dny architektury.
Z vlastní zkušenosti vím, že dobré místo k životu nevzniká jen na papíře, ale každodenními drobnými rozhodnutími. Jsem přesvědčený, že koncept patnáctiminutového města není prázdná fráze, ale praktický způsob, jak zlepšit každodenní život obyvatel, a proto mám blízko k myšlence města, kde se dá většina věcí vyřídit pěšky, na kole nebo s krátkým dojezdem a kde se lidé navzájem znají.
Narodila jsem se v roce 1984 v Táboře a dětství jsem prožila na Pražáku. Dnes žiji s dětmi na Mareďáku, kde jsme zrekonstruovali starší dům. Tábor vnímám nejen jako místo, kde pracuji a vychovávám děti, ale jako svůj domov, na jehož podobě a budoucnosti mi záleží.
Vystudovala jsem primární pedagogiku na Univerzitě Karlově a dramatickou výchovu na DAMU. Vzdělávání se na různých úrovních aktivně věnuji více než 20 let. Šest let jsem působila jako učitelka prvního stupně na mezinárodní škole v Praze, učila jsem v komunitní škole, vedla jsem literárně-dramatické oddělení na ZUŠ a připravovala adaptační i zážitkové kurzy pro školní kolektivy a rodiny s dětmi. Zkušenosti ze zahraničního školství jsem získala jako asistentka pedagoga na základní škole v Sydney. V současnosti pracuji jako primární pedagog na základní škole Orbis Pictus v Táboře.
Dlouhodobě se zajímám o moderní pedagogiku, individualizaci výuky a vzdělávací politiku na státní i komunální úrovni. Od roku 2019 jsem členkou Komise pro výchovu a vzdělávání města Tábor. Školu vnímám jako místo, kde se každý den potkávají děti, rodiče a učitelé. Věřím, že dobrá škola není jen o známkách. Má dětem pomáhat objevovat, v čem jsou dobré, učit je samostatnosti, tvořivosti a spolupráci a zároveň jim dát pocit, že někam patří. Záleží mi na tom, aby byl Tábor městem, kde mají děti kvalitní školy a dostatek možností rozvíjet své záliby i potenciál a kde je baví žít.
Narodila jsem se roku 1977 v Táboře. Studovala jsem školu managementu a služeb, Vyšší odbornou školu hereckou a Specializaci v pedagogice. Žila jsem v USA a na Mallorce. Jsem učitelka, speciální pedagožka a lektorka a dlouhodobě se věnuju tématům moderní pedagogiky a inkluzivního vzdělávání. Do širšího povědomí jsem se dostala díky originální nástěnce o Chybě, jež vzbudila zájem médií i veřejnosti. Mým ústředním profesním tématem je motto „Úspěch pro každého žáka“.
Živý Tábor má potenciál rozvíjet město ve všech oblastech. Chci přispět svými zkušenostmi ze školství, kultury a sociální politiky. Chci pomáhat sociálně znevýhodněným dětem a podporovat růst prostředí, kde má každý šanci na lepší budoucnost.
Narodil jsem se v Táboře. Po základní škole jsem šel studovat strojírenství na Střední průmyslovou školu na Maredově Vrchu. Po maturitě ze SPŠ Tábor jsem zamířil do Prahy, kde jsem na TF ČZU dokončil bakalářský obor Obchod a podnikání s technikou a jdu usilovat o magisterský navazující obor (Ing.).
Během základní školy mě sestra přivedla ke skautu. Angažovanost v této organizaci mi s lehkou obměnou vydrželo doteď. Angažuji se jinak než před pár lety, ale stále a myslím, že dost.
Veřejné dění a řešení (drobných) problémů mě zajímalo vždy. Postupně mě to přivedlo k Pirátům.
Zajímá mě problematika komunikace, dezinformace, (ne)funkčnost různých systémů a obecně jak věci fungují. Kromě toho vykonávám průběžně i manuální činnosti různého druhu – křovinořez, motorová pila, rozbrus, atd.
Také mám zálibu v drobných ozdobách.
Narodila jsem se v Praze, část svého pracovního života jsem strávila v Madridu a Londýně, posledních 18 let je ale můj život spjatý s Táborem. Pracuji v oblasti HR, kde se věnuji rozvoji lidí, vzdělávání, leadershipu a koučování. Jsem také certifikovanou Gestalt koučkou. Mám tři syny a dobře proto vím, jak důležité je mít kolem sebe dostupnou podporu ve chvílích, kdy člověk nebo rodina prochází náročným obdobím.
Do Živého Tábora jsem se přidala, protože chci, aby byl Tábor městem, které myslí nejen na svůj rozvoj, ale především na lidi, kteří v něm žijí. Záleží mi na dostupných sociálních službách, podpoře duševního zdraví a na tom, aby nikdo nezůstával se svými problémy sám. Chci využít své zkušenosti s prací s lidmi a přispět k tomu, aby byl Tábor místem, kde je pomoc dostupná, včasná a důstojná.
Jmenuji se Jindra Justová, je mi čerstvých 58 let. Po absolvování gymnázia v Táboře jsem byla krátce na vysoké ekonomické, ale studium mě neuspokojilo, tak jsem se vrhla na studium angličtiny a potom i na cestovní ruch, z čehož mám 2 státnice.
Pracovala jsem na několika obchodních odděleních a v současné době působím v chráněné dílně, protože jsem prodělala těžký úraz obou nohou a jsem částečná invalidní důchodkyně. Jsem podruhé vdaná a mám dva dospělé syny.
Jsem členka místního sdružení v Táboře, mým oborem je kultura, působím v kulturní komisi Městského úřadu Tábor. K Pirátům jsem vstoupila, abych prosazovala hraní svobodné hudby a úplnou legalizaci konopí. Kvůli mého úrazu vím, jak může být konopí léčivé, prospěšné a ulevuje od bolesti. To se snažím prosazovat, kde se dá, účastním se pravidelně i MMM. Dále je mou doménou hudba, objíždím s rodinou festivaly, hlavně rockové a punkové hudby. Dříve jsem aktivně hrála fotbal, nohejbal a běhala jsem na lyžích, teď už jen, co bolest dovolí. Další oblastí, kde mohu být prospěšná, je cestovní ruch. Kromě toho, že ráda cestuji, mluvím anglicky, francouzsky a rusky.
Narodil jsem se v Táboře v roce 1974 a kromě osmi let věnovaným studiu a práci v Brně žiji od narození na Horkách. Jsem advokát a věnuji se práci pro firmy, které podnikají v oblasti obnovitelných zdrojů energie.
Od mládí se zajímám o to, co se v Táboře děje. V roce 2000 jsem byl iniciátorem a zástupcem navrhovatelky místního referenda proti výstavbě silnice přes táborskou botanickou zahradu. Referendum dopadlo ve prospěch zeleně – silnice se nepostavila. Několik let jsem působil v osadním výboru příměstské části Horky, kde jsme prosadili řadu opatření ke zvelebení veřejných prostranství a organizovali sousedské akce a další aktivity.
Čím jsem starší, tím víc jsem přesvědčen, že dobré město pro život nedělají jen velké investiční akce. Problémů s dopravními zácpami nás nezbaví jen výstavba nových silnic a parkovišť a kvalitnější potraviny nám nepřinese výstavba nových supermarketů. Dobré město v mých očích tvoří spíše kvalitní veřejná doprava a preference chodců. Dobré město je pro mě cyklostezka přes Horky z Tábora do Radimovic. Dobré město je pro mě středeční trh na náměstí, festivaly jako Komedianti v ulicích nebo Tabook, fungující obchod s potravinami v každé příměstské části tak, jak ho máme třeba na Horkách. Takové plány a projekty chci podporovat a vím, že takové projekty budou realizovat lídři kandidátky Živého Tábora.
Narodila jsem se v Táboře v roce 1981 a toto město je mým domovem, místem pro život i podnikání – v oblasti autodopravy ve vlastní rodinné firmě. Jako rodačka vnímám jedinečnou atmosféru Tábora, ale zároveň vidím oblasti, které si zaslouží čerstvý impuls a rozvoj. Od roku 2018 působím v městské komisi životního prostředí. Jako milovnice přírody a aktivní kynoložka vím, jak důležité jsou čisté parky, zelená prostranství a funkční zázemí pro lidi i jejich čtyřnohé parťáky. S Živým Táborem kandiduji proto, abych své dlouholeté zkušenosti z komise propojila s praktickým pohledem z táborských ulic.
Narodila jsem se v roce 1988 ve středních Čechách, ale již více než deset let žiji v Táboře. Právě tady jsem našla své místo a postupně se zapojila do života města. Více než deset let působím v neziskové organizaci Cheiron, kde jsem začínala přímou prací s dětmi a mladými lidmi ze znevýhodněného prostředí a kde jsem zakládala a jsem součástí Týmu pro duševní zdraví dětí.
Vystudovala jsem mezinárodní vztahy a diplomacii, později speciální pedagogiku a sociální práci. Několik let jsem žila a pracovala jako průvodkyně po jižní a jihovýchodní Asii, zkušenosti jsem získávala také na dobrovolnických workcampech v různých zemích Evropy. Cestování mi dalo nadhled, empatii a možnost poznat různé způsoby života. Zároveň jsem postupně zjistila, že svou energii chci místo do celého světa, zaměřit lokálně, a to do místa, kde žiji – dělat věci, které dávají smysl lidem kolem mě a místní komunitě.
V Táboře jsem se tak začala zapojovat do kulturního a komunitního života. Několik let jsem pořádala festival dokumentární filmů Jeden svět v Táboře, organizovala jsem také módní bazárky či dětská divadelní představení.
Jsem psychiatr a psychoterapeut. Ve Fokusu pracuji s lidmi, kteří se často ocitli na samém okraji společnosti. A člověk se při téhle práci naučí jednu důležitou věc: že některé problémy se nedají vyřešit silou. Vidím, co s člověkem udělá dlouhodobá samota. Jak mu postupně vezme sebevědomí, chuť něco dělat i víru v to, že na něčem záleží. A naopak vidím, jak někdy stačí, aby člověk znovu našel své místo mezi ostatními, a začnou se dít věci.
Přál bych si, aby takový byl i Tábor. Nechci z něj dělat dokonale uklizené město, kde je všechno na svém místě a každý problém má svou vyhlášku. Živé město podle mě funguje trochu jinak. Lidé se potkávají, něco spolu vymýšlejí, občas si lezou na nervy, někdy udělají něco úplně blbě – a přesto spolu nějak žijí.
A město může takové vztahy podporovat – vytvářet místa, kde se lidé potkají, dávat prostor sousedským iniciativám a pomáhat tomu, co vzniká zdola. Pracovníky města si v tomhle smyslu představuji trochu jako zahradníky. Nemají všechno sami vypěstovat. Mají poznat, co už roste, zalévat to, co má smysl, a občas něco zastřihnout. A také vědět, že zahrada bez trochy chaosu není zahrada, ale plastový trávník.
To samozřejmě neznamená, že nepotřebujeme pravidla. Potřebujeme je. Džungle není dobrý model města. Jen bychom měli vědět, kde končí jejich užitečnost. Ve své práci se dostávám do situací, kdy můžu konflikt vyhrotit a použít svou autoritu. Někdy je to nutné. Ale velmi často je užitečnější udělat něco jiného: neskočit na první emoci, chvíli vydržet, sednout si hlouběji do židle a zkusit zjistit, co se vlastně děje. A pak místo dalšího zákazu nebo příkazu nabídnout spolupráci. A myslím, že něco podobného platí i pro město.
Do politiky nejdu s představou, že mám recept na Tábor. A už vůbec ne proto, abych všechny jeho problémy „razantně vyřešil“. To mi ostatně připadá jako poněkud podezřelý slib. Město je živý organismus a lidé v něm jsou složitější než volební slogan.
Živý Tábor mě oslovuje právě tím, že se o tyhle věci chce pokoušet bez jednoduchých odpovědí. Jsem rád, že u toho můžu být. Na radnici možná nebudu tím, kdo bude nejvíc křičet. Ale rád budu tím, kdo občas připomene, že za každým problémem jsou nějací lidé. A že někdy je lepší se k nim přiblížit než je odstrčit. Protože dobré město není jen město, ve kterém dobře fungují silnice, úřady a kontejnery. Je to také místo, kde člověk ví, že sem patří.
Narodila jsem se v Táboře. Vystudovala jsem obor psychosociální vědy, religionistiku a pedagogiku na HTF UK v Praze. Pracovala jsem v sociálních službách na manažerských pozicích (Diakonie Rolnička, RC Radost), v současné době pracuji ve zdravotnictví jako sociální pracovník.
Není mi lhostejné místo, kde jsem se narodila a kde žiji, také proto jsem byla členkou výboru příměstské části Čekanice. Živý Tábor podporuji, protože chci, aby město reagovalo na současné potřeby v oblasti sociálních a zdravotních služeb, zejména rozvojem služeb pro seniory a služeb pro duševní zdraví. Jako další prioritní oblast vnímám veřejnou dopravu a oživení příměstských částí a sídlišť.
Narodil jsem se roku 1971 ve Zlíně, ale přes třicet let žiju v Táboře. Mojí profesí a zároveň životním posláním je studium historie. Dlouhá léta jsem učil na několik českých vysokých školách, zároveň od roku 1998 pracuji v Husitském muzeu.
Většinu svého pracovního času jsem zasvětil poznávání dějin a kultury našeho města. Delší dobu úzce spolupracuji s Odborem kultury Městského úřadu v Táboře na snaze připomínat významné osobnosti a události z táborských dějin.
Dobře vím, že Tábor má slavnou minulost, ale zaslouží si také úctyhodnou budoucnost. V programu a lidech Živého Tábora vidím záruku toho, že nezůstane jen u odkazu minulosti. Nejde jen o kulturní hodnoty, které mi pochopitelně leží na srdci, ale o zájmy celé komunity: bezpečnost v ulicích, zdravé prostředí, dostupnost služeb. O to vše chceme a máme usilovat rozumnými prostředky. Zkušenosti z působení ve vedení významné kulturní instituce, v jejímž provozu se denně setkáváme s množstvím návštěvníků i obyvatel Tábora, mi napovídají, že poznávat skutečné potřeby města jde. Stačí lidem naslouchat.
Narodil jsem se v Českých Budějovicích, kde jsem prožil první polovinu svého života. Po studiu lékařské fakulty jsem pracoval na dětské urgentním příjmu ve fakultní nemocnici a na okresním dětském oddělení s paliativními lůžky. Od roku 2019 bydlíme s rodinou v Táboře, s manželkou vychováváme 4 děti.
Přes 7 let pracuji jako dětský psychiatr v dětské psychiatrické nemocnici, kde se věnuji zejména dětem s nejtěžšími formami komplexního postižení a dospívajícím s emočními problémy, sebepoškozováním a sebevražedností z celého Česka; pro ně jsme s kolegy založili a přes 4 roky vedeme terapeutický program D-BOAT, oceněný Národní psychiatrickou cenou Vladimíra Vondráčka za rok 2024. Jsem certifikovaným poradcem pro děti a rodiče a dětským psychoterapeutem (INDEPT). Pravidelně přednáším a lektoruji v nemocnici i mimo ní, protože věřím, že v setkávání s různorodými lidmi a vzájemném předávání zkušeností se rodí ta nejlepší budoucnost.
Na mojí práci mě baví to, že má smysl, a že můžu pracovat v týmu s inspirativními lidmi; proto jsem se přidal také k Živému Táboru. Celý můj profesní život jsem věnoval podpoře dětí a rodin v těžkých životních situacích, často na okraji společnosti a odkázaných na pomoc okolí, proto bych si přál spoluvytvářet naše město tak, aby se zde žilo lépe všem bez rozdílu - od nejmladších, po ty nejstarší, v centru i na periferii, v soukromí, v komunitě i ve veřejném prostoru.